Putovní svatyňky
Ve Velkém Meziříčí a v okolí vzniklo devět skupin, které se zapojily do mezinárodního projektu Putovních svatyněk.
Členky projektu Putovní svatyňka jsou Sestry Mariiny, je to jedna z větví Schönstattského hnutí.
Do Velkého Meziříčí první svatyňka doputovala v roce 1998 zásluhou paní Marie Smejkalové, která tento projekt v našem městě uvedla do života se souhlasem tehdejšího pana děkana – Mons. Jana Peňáze.
Během následujících let se počet svatyněk rozšířil na 13, postupem doby se ustálil na čísle 9 a v tomto počtu projekt funguje doposud (v těchto obcích: Velké Meziříčí 4x, Uhřínov 1x, Lavičky 1x, Vídeň 1x, Oslavice 2x).
Náplň tohoto projektu je přinést do jednotlivých rodin přenosný obrázek Panny Marie, jejíž přítomnost je velkou posilou a jakýmsi svátkem, který prožívá každý svým způsobem.
V každné skupince je 10 rodin a putovní svatyňka v každé zůstává 3 dny a poté je předána do další rodiny.
Pokud v děkanátu dojde k výměně duchovního správce, musí být souhlas s projektem svatyněk znovu zaslán do centra Schönstattského hnutí (u nás Rokole nad Metují).
Chcete se dozvědět více nebo se k nám připojit?
Projekt Putovní svatyňka
Zdroj: https://schoenstatt.cz/
Projekt putovní svatyňka je pastorační iniciativa mezinárodního Schönstattského hnutí. Panna Maria se vydává na cestu k lidem, k rodinám prostřednictvím putovního obrazu Třikrát podivuhodné Matky a Královny schönstattské. Tento obraz Panny Marie putuje od rodiny k rodině, vždy na třídenní návštěvu v každém měsíci. Rodina přijímá Pannu Marii v Putovní svatyňce do svého domova. Panna Maria pak šíří kolem sebe atmosféru lásky a učí lásce.
Chvilku času – pro Boha a pro druhé
… aby to u nás bylo o trochu hezčí než jindy
To, co vypráví Písmo svaté o návštěvě Panny Marie v domě Alžběty a Zachariáše, se uskutečňuje ještě jednou – tady a teď. Život z víry potřebuje znamení, symboly, zvyky. S putovní svatyňkou nepřichází něco, ale někdo – Panna Maria. A s ní přichází ten, kterého nese: Kristus, Boží Syn, náš Spasitel a Vykupitel.
- skrze setkání s Pannou Marií a její víru,
- skrze toho, kterého nese - Krista,
- skrze její pozdrav,
- skrze její chvalozpěv Bohu,
- skrze její připravenost pomoci ...
- skrze chvilku času – pro Boha a pro druhé.
- modlitbu na začátku a na konci dne
- čas pro sebe osobně, na čtení Písma svatého nebo hodnotné knížky
- snahu o co nejlepší plnění svých povinností uděláme práce, které už dlouho leží, atd.
- napíšeme dopis a zatelefonujeme někomu, kdo na to čeká
- společnou modlitbu před jídlem
- společné jídlo beze spěchu
- společně si někam vyjdeme jako rodina, jako manželé
- večer bez televize nebo internetu, který věnujeme rozhovoru s partnerem
- věnujeme trochu času hraní s dětmi nebo vnoučaty
Mnozí si dopřejí několik minut ticha k zamyšlení – sami nebo společně, a někteří z nich poznávají, jak hodnotná je modlitba růžence.
Někdy také stačí jen letmý pohled, když procházím kolem putovní svatyňky. A při příští návštěvě mohu dát Panně Marii o trochu víc. Ona nám vyprošuje sílu, abychom měli stále víc rádi Boha i lidi. K tomu je potřeba udělat si chvíli čas, aby to u nás a okolo nás bylo o trochu hezčí.
Tak se dá zažít, Panno Maria, že:
- Přicházíš k nám.
- Přinášíš nám Krista.
- Zajímá tě náš všední den.
- Raduješ se s námi.
- Neseš s námi každou bolest.
- Jsme pro tebe důležití!
Schönstattské hnutí
Schönstattské hnutí vzniklo v roce 1914 v Schönstattě v Německu. Otec a zakladatel, P. Josef Kentenich, zde v malé kapličce spolu se svými žáky bohoslovci uzavřel úmluvu lásky s Pannou Marií.
Úmluva lásky je schönstattské zasvěcení Marii jako Matce Třikrát Obdivuhodné, Vitězné Královně Schönstattské. Každý člen schönstattského hnutí se dává P. Marii zcela k dispozici, jako její nástroj, a na oplátku očekává, že se ho Maria ujme jako jeho Vychovatelka a pomůže mu ke svatosti.
