Cesta ke svatému přijímání

Jak vypadala příprava na první svaté přijímání? 

Každý čtvrtek jsme měli v kostele setkání přípravy na 1. sv. přijímání. Na začátku jsme udělali čárku, že tam jsme a vzali jsme si pracovní listy. S nimi jsme si šli sednout do lavice. Na pracovních listech byly obrázky a nějaké povídání. To jsme si prohlédli a pan děkan nám k tomu něco řekl. Někdy bylo povídání doplněné i scénkou, kdy pan děkan s vybranými dětmi předváděli příklady různého chování. Někdy nám pan děkan řekl nějaký příběh. Ukazovali jsme si různá místa v kostele. Někdy jsme se bavili s rodiči, kteří nás vždy na setkání v kostele doprovázeli. Bavili jsme se s nimi třeba o tom, co pro nás dělají. Při posledním setkání jsme v kostele soutěžili na různých stanovištích. Po přípravě vždy následovala dětská mše. 

Jak se liší dětská mše od té běžné? 

Zpívá tam scholička. Je i kázání pro děti. Při modlitbě Otčenáš jsou děti v kruhu kolem oltáře s knězem a ministranty. A taky na závěr je ukazovačka. 

Příprava na první svaté přijímání tedy probíhala jenom v kostele? 

V rámci přípravy byla i farní víkendovka na faře v Měříně. Spali jsme ve spacácích na karimatkách. Byla na téma Boží láska. Tam byly různé soutěže. Soutěžili jsme ve skupinkách s vedoucími. Víkend vedli mladí lidé, například bohoslovec Patrik. Moc jsme si to užili a byl to pro nás velký zážitek. Na víkendovce byly i chvály. To bylo překrásné. Při chválách jsme zpívali různé písně a někteří vedoucí se modlili. 

Kolem Velikonoc jste měli nějaký speciální program? 

Na Květnou neděli jsme uspořádali Velikonoční večeři ve farním sále. Přišly tam některé děti vyzkoušet si, jaké Velikonoční večeře zažíval pán Ježíš. Byly tam různé pokrmy: třeba nekvašené chleby nebo hořké byliny. 

Jak probíhala první zpověď? 

První zpověď probíhala v kostele. Pan děkan měl zahájení a trochu jsme si řekli, jak to bude vypadat při zpovědi i zítra při přijímání. Poté jsme se šli řadit ke zpovědnicím. Mohli jsme se jít vyzpovídat k panu děkanovi nebo panu kaplanovi. Byly to dvě dlouhé fronty. Rodiče a kmotři se mohli jít vyzpovídat k ostatním kněžím. Já jsem šla k panu kaplanovi. Šla jsem jako jedna z prvních. Byl to pro mě velký zážitek. Když jsme se pomodlili pokání, měli jsme papírek s napsanými hříchy hodit do skartovačky, která tam byla připravená ke zničení papírků s hříchy. To byla zábava. Ostatní děti, co zrovna nebyly u zpovědi, už byly na faře, kde byla možnost vytváření, čtení knížek a časopisů a samozřejmě občerstvení. Každé dítě se panu děkanovi podepsalo na mandolínu – nástroj, který měl dostat jako dárek, za to, že vedl přípravu. Děti se také podepsaly svým učitelům náboženství do přáníček. Když se pak na faře všichni shromáždili, předala se panu děkanovi mandolína a zazpívali jsme si naši oblíbenou písničku z kostela „haleluja šabalaba labambam“. Pak byla možnost dát si párek v rohlíku. To bylo skvělé. Toto zakončení příprav na faře se mi moc líbilo a byla to velká zábava. 

Jak to bylo pak v neděli? 

V 10.30 měla začít mše s prvním svatým přijímáním. Do průvodu jsme se řadili na faře už od 10hodin. Katecheté Josef Drlíček a Maruška Marková nás celou dobu doprovázeli a pomáhali nám. Když jsme pak šli průvodem do kostela, bylo to krásné. Všichni se na nás dívali a fotili si nás. Pak jsme se posadili do předních lavic a začala mše. Byla to skoro normální mše, jenom nějaké modlitby navíc. Přijímání byl velikánský zážitek. Chodili jsme postupně po řadách a když jsme se po přijímání vrátili do lavic, byl to krásný pocit. Nevím přesně, jak to popsat. Na konci mše se předávaly dary katechetům, otci děkanovi a otci Bobovi. Každý dostal kytku a svíčku, pak jsme se fotili před kostelem. Trošku jsme zmokli, ale myslím, že se to povedlo. Od pana děkana jsme dostali kartičky s modlitbou a přání. Z toho jsem měla radost. Kdo chtěl, mohl se s panem děkanem vyfotit samostatně. Celá tato slavnost se mi moc líbila. Těším se na další přijímání.

Za rozhovor děkujeme Stázince Jiráskové