Farnost Velké Meziříčí

  1. Úvodní stránka
  2. Archiv aktualit

Aktuality

Úřední hodiny na faře ve Velkém Meziříčí od 25. května 2020

 

Od pondělí 25. května 2020 se na faře ve Velkém Meziříčí rožšiřují úřední hodiny:

Pondělí - 8:00 - 11:00

Úterý - neuřední den

Středa - 8:00 - 11:00 a 16.00 - 18:00

Čtvrtek - neúřední den

Pátek - 8:00 - 11:00 

Bohoslužby ve farnostech Velké Meziříčí, Bory a Netín - od 11. 5. 2020

Milí farníci, jak už asi všichni víte, postupné uvolňování opatření jak bylo původně vládou naplánováno a jak bylo v minulých číslech zpravodaje oznámeno, zrychluje. Od pondělí 11. 5. se bohoslužeb může účastnit 100 osob za dodržení všech dalších předpisů, jako jsou rozestupy, dezinfekce… Bohoslužby ve všední dny od pondělí 11. 5. budou otevřené pro všechny příchozí věřící. Protože ve všední dny běžná účast na bohoslužbách 100 osob nepřesahuje. Pro neděli jsme se rozhodli rozvolnit bohoslužby tak, že budou slouženy mše svaté ještě mimo farní kostely, abychom dodržely patřičné předpisy. Bohoslužby budou slouženy navíc v kostelích a kaplích farností, kde je dostatek prostoru, pro shromažďování většího počtu věřících. Stálý pořad bohoslužeb bude zachován a doplněn dál podle možnosti času a prostoru. Prosím, sledujte pozorně ohlášky.

Páteční výstav NSO ve Velkém Meziříčí, odpolední zpověď a večerní mše svatá budou z důvodu opravy varhan od 8. 5. přesunuty do kostela Povýšení Svatého Kříže (Špitálek, ulice Komenského VM).

Svátost smíření bude udílena v obvyklých časech před bohoslužbami ve všední den i v neděli a v pátek odpoledne.

Vybízím k obnovení májových pobožností v kaplích farností.

Další informace na: https://www.farnostvm.cz/porad-bohosluzeb                                                           

o. Pavel

Modlitba za příznivé počasí a za hojnou úrodu - neděle 17. 5. 2020

Poboznost za urodu2020

SPOLEČNĚ ČTEME BIBLI - KVĚTEN 2020

SPOLEČNĚ ČTEME BIBLI - KVĚTEN-1

Bohuslužby ve farnostech Velké Meziříčí, Bory a Netín od 27. dubna 2020

Milí farníci, jak víte, opatření vlády v čase šíření koronaviru se postupně uvolňují a s tím nastává postupný návrat k původnímu režimu. Představitelé církví jednali s vládou ČR o znovuobnovení bohoslužeb. Na jednání 17. 4 . 2020 bylo dohodnuto:

Bohoslužeb se bude moci od 27. dubna účastnit nejvýše 15 osob, od 11. května by to mohlo být 30 osob a od 25. května maximálně 50 osob, a to za dodržení hygienických pravidel či rozestupů platných kvůli šíření koronaviru. Úplný konec omezení by měl nastat od 8. června.

ČBK si uvědomuje, že ne ve všech farnostech bude možné obnovit bohoslužby s omezeným počtem věřících, protože není snadné regulovat počet účastníků mší sv. tak, aby byla dodržena nařízení vlády (především jde o velké farnosti ve městech atd.) Je tedy na administrátorech farností, zda, případně jak, toto rozhodnutí zrealizují. Pro věřící budou i nadále platné přenosy bohoslužeb online, v televizi a v rozhlase až do úplného zrušení omezení (8. června).

V kostele musí lidé dodržovat minimální rozestupy dva metry mezi účastníky bohoslužeb (s výjimkou členů v rámci jedné rodiny nebo jinak propojených osob). Účastníci si před vstupem do kostela povinně vydesinfikují ruce. Obdobná pravidla platí pro svatby a křty. Až do odvolání je zrušen veškerý další program ve farnostech, který vyžaduje shromažďování lidí. Kostely mimo bohoslužeb zůstávají otevřené jako obvykle pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči… https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200417vyjadreni-cbk-k-rozhodnuti-vlady-o-znovuobnoveni-bohosluzeb

Veřejné bohoslužby v kostele sv. Mikuláše budou obnoveny v pondělí ráno 27. 4. 2020.  Při této bohoslužbě bude dohodnuto, kdo a kdy z pravidelných návštěvníků ranních bohoslužeb se v následujících týdnech bude účastnit (10 osob+3 osoby z rodiny, na jejíchž úmysl se slouží mše svatá). V pátek ráno bude přidána mše svatá v 7.00. U vchodu do kostela je připravená dezinfekce a vždy tam bude patřičný počet bločků s čísly. Každý návštěvník bohoslužby si vezme jeden bloček, když budou bločky rezebrány, kostel bude podle předpisů zaplněn.  

Od pondělí 27. 4. budou obnoveny bohoslužby i v ostatních kaplích farnosti a ve farnostech Bory a Netín (i zde počet účastníků nesmí přesáhnout 15 osob). Místa a časy najdete v přehledu bohoslužeb. Prosíme správce kaplí, aby odstranili svěcenou vodu a ke vchodu připravili dezinfekci. Dále prosíme, aby starší věřící zůstali ještě doma a bohoslužeb se zatím neúčastnili.

V sobotu večer a v neděli budou slouženy bohoslužby vždy v pravidelných časech, těchto bohoslužeb se může účastnit rodina, na jejichž úmysl je mše svatá sloužena (vždy však maximálně 12 osob). Účast rodiny do počtu 12 osob se týká nedělních bohoslužeb také i ve farnostech Netín a Bory. I nadále bude nedělní mše svatá v 9.00 sloužena online.

V neděli odpoledne v čase od 14:00 do 16:00 bude ve farních kostelích (VM, B, N) výstav NSO, tichá adorace, v tomto čase je možné přistoupit se svátosti smíření i ke svatému přijímání.

Svátost smíření a svaté přijímání bude možné přijmout každý pracovní den 9:00 až 9:30 v kostele sv. Mikuláše ve VM.

Informace o křtech, svatbách, biřmování a první, svatém přijímání najdete na internetových stránkách ve záložce "Svátosti".

 

Pastýřský list biskupa Vojtěcha

PASTÝŘSKÝ LIST OTCE BISKUPA VOJTĚCHA

„CESTOU SVĚTLA“

Milé sestry, milí bratři,

tento list jsem začal připravovat ještě před vypuknutím pandemie COVID-19 a přál jsem si vás v něm pozdravit na začátku velikonoční doby a povzbudit k radostnému a důvěrnému životu ve vzájemném společenství s Kristem, vítězem nad smrtí a zlem i v našem životě. Mezitím se udály věci, které si vynutily mnohé zásadní změny v prožívání každodenních zvyklostí. Jak budou tyto změny trvalé a jestli se vše po čase vrátí k původnímu stavu, ví jen Bůh. Je však pravděpodobné, že mnoho věcí bude zcela jiných. Doba, která čeká před námi, přinese jedinečnou příležitost a možnost – vše otevřít Duchu Svatému. To bude náš úkol, na který se máme prožitím těchto Velikonoc připravit.

Po letošní zvláštní postní době a neobvykle prožívaných velikonočních svátcích, kdy jsme zůstali ve svých domovech spojeni pouze prostřednictvím sdělovacích prostředků, si možná více než kdy předtím klademe podstatnější otázky o hodnotě a smyslu našeho života a o tom, co je v něm důležité.

Co je důležité v této době?

Co bude důležité za měsíc, za rok...?

Co nás jednou čeká po smrti, až odevzdáme do Božích rukou všechno, co jsme zde

vykonali, ať už dobrého či špatného?

Co jsme předali našim blízkým?

Jak budou pokračovat vztahy, které jsme se snažili vybudovat?

Podobné otázky mohou vést věřícího člověka ke dvěma současným a správným postojům: k prosbám o odpuštění, a také k díkům.

Velikonoce, jako největší křesťanské svátky, jsou velkým rozhraním. Na jedné straně utrpení, ponížení, prohra a smrt, na druhé straně radost vítězství, sláva a život. Ale týká se toto rozhraní i nás? V souvislosti se vzkříšením Pána Ježíše nás může napadat: Je to vůbec možné? Dá se zmrtvýchvstání nějak pochopit? Podobně jako třeba jeho narození

nebo smrt na kříži? S tím máme každý nějakou zkušenost a dokážeme si to představit. Ale jak si představit zmrtvýchvstání? Vždyť to není přirozená zkušenost žádného z nás, a navíc nikdo z lidí nebyl bezprostředním svědkem vzkříšení.

Zde je třeba vycházet z toho, že Ježíšovo zmrtvýchvstání je sice událostí našich dějin, která se stala v konkrétním čase a na konkrétním místě, ale určitým způsobem právě tyto dějiny převyšuje. Svědectví Nového zákona nepodávají zprávu o samotné události, ale o setkáních a rozhovorech, které naprosto zřetelně vyplývají a odkazují na zmrtvýchvstání jako na událost, k níž muselo dojít. Apoštolové Petr a Jan říkají před veleradou: „Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk 4,20) A tak je slovo „zmrtvýchvstání“ v biblické řeči vyjádřením něčeho, co uniká naší zkušenosti. Z toho pramení i námitky a pochybnosti. Některé vyvrací už Písmo, ale existují i další.

Nebyla Ježíšova smrt jen zdánlivá?

Bylo by to vůbec možné po takovém mučení, jak je popisuje Písmo? Po evidentním probodení srdce římským vojákem, po jistotě všech, kdo stáli okolo?

Faktem je, že všichni, a to nejen pod křížem, ale i ti, kteří umučené tělo připravovali k pohřbu, byli zcela přesvědčeni o Ježíšově smrti. Proto lze s jistotou tvrdit, že jeho smrt byla skutečná.

Pochybnost další: Nemohli být učedníci obětí sebeklamu vycházejícího z jejich víry a fantazie? Není to tak, že zmrtvýchvstání má původ ve víře učedníků, že nešlo o historickou událost, ale o jejich subjektivní zážitek a jejich fantazii? Pravdivě řečeno, oni něčeho takového ani nebyli schopni. V tomto případě je dobré mít na paměti, že sami apoštolové se po ukřižování ve strachu o svůj život skrývali. Neočekávali zmrtvýchvstání, a stejně tak ani neočekávali smrt svého Pána, protože nerozuměli Písmu. (Lk 24, 25) Oni uvěřili, protože se opět setkali s živým Kristem. Jejich víra byla založena na zcela reálné události těchto setkání. Vždyť ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Ježíš „byl viděn“. Nebo se také používá termín „zjevil se“ – a to nejen Petrovi, apoštolům, ženám, ale i mnoha dalším lidem. Víra ve zmrtvýchvstání je od počátku přesvědčením založeným na faktu reálné události. Není to mýtus ani halucinace nebo nějaká fantazie, ani výmysl prvních křesťanů.

Zmrtvýchvstání tedy rozhodně není „výtvorem víry“. Naopak, setkání se zmrtvýchvstalým Kristem se stalo základem víry prvních křesťanů. Proto svatý Pavel píše korintským křesťanům, kteří měli o zmrtvýchvstání pochybnosti, velmi energicky: „A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra.“ (1 Kor 15,14) Ježíšovo zmrtvýchvstání je ústředním bodem nejen hlásání víry, ale i vrcholem dějin potvrzujícím nový velikonoční vztah mezi Bohem a námi. Teprve zmrtvýchvstání je rozhodujícím momentem pro pochopení Božího zjevení v Ježíši Kristu, celého jeho života, činnosti a poslání. A zmrtvýchvstalý Kristus na každého z nás čeká na cestách našeho života. Právě tam se s ním můžeme setkat. S Ježíšem, který dává pokoj. I biskup ve jménu Krista říká: „Pokoj vám.“

Naplnění slov „pokoj vám“ (šálóm) stále nově objevujeme. Řekl bych, že jejich význam objevujeme právě uprostřed všech možných nejistot. Nejistot, které se týkají rodiny, společnosti, pandemie, všeho, co vnímáme, že nás ohrožuje a staví proti Bohu. A právě do našich každodenních obav a nejistot zaznívá velikonoční poselství, že Ježíš zvítězil. Proto se nebojme. Jeho vítězství sice ještě není v mnoha ohledech zřejmé, ale už nyní je zde přítomné.

S Ježíšem, kterého vede Duch Svatý, přichází pokoj. Také s těmi, kteří jsou vedeni Duchem Svatým, přichází pokoj, jistota, stabilita. V nejistém světě a ve všem, co je v něm hříchem pokažené, bychom my, jako jeho učedníci, měli být těmi, kteří budou zaručovat stabilitu, kteří budou pramenem naděje pro náš reálný, nikoliv vysněný svět. Jsme těmi, kterým sám Pán Ježíš říká: „Pokoj vám!“ „Nebojte se!“ „Já jsem s vámi!“ Ať nás tato radostná jistota vede k životnímu postoji Panny Marie, abychom s ní osobně řekli Bohu: „Zde jsem.“

Rozlučme se s myšlenkou, že na všechno v životě budeme tak připraveni, že nás nic nepřekvapí. Naopak. Posilněme v sobě jistotu, že pokud přijmeme poslání být svědky Božího království vždy a všude tam, kde žijeme, on bude s námi. „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20) Ať tato jistota majáku nad rozbouřenými vodami, jistota pevného bodu, kterým lze pohnout zeměkoulí, proměňuje – stejně jako kdysi u apoštolů – naše nejistoty v radostnou důvěru.

Ježíš nás vybízí k tomu, abychom ve svém náboženském životě neulpěli na povrchu, ale byli jeho učedníky v tom podstatném – abychom mu ve všech okolnostech doby věřili a abychom se s ním v síle Ducha Svatého vydali Bohu Otci i druhým lidem. A k tomu nám dává sám sebe jako pokrm obsahující potřebnou energii. Eucharistií přijímáme účast na jeho poslání (a to i tehdy, když v čase nouze přijímáme jen svojí touhou).

O Velikonocích má být upevněna naše víra. A ta, i když je osobní, nikdy není jen soukromou záležitostí. Křesťany jsme se stali pro druhé. Společně s nimi žijeme víru a jdeme ke Kristu. Když si otevřeme Skutky apoštolů, můžeme se v určitém idealizovaném pohledu dočíst o tom, jak žilo první společenství církve. Tito věřící si silně uvědomovali, že patří k sobě, že tvoří jednu rodinu (4,32), vnímali potřeby druhých věřících – nikdo neměl nouzi (srv. 2,45; 4,34), „vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se“ (srv. 2,42), pobývali v chrámě, společně chválili Boha. (srv. 2,46-47) Nutno dodat, že „nejen“. Jistě měli své rodiny, svá zaměstnání, přání, obavy, své slabosti apod.

A jak se na tyto křesťany díval svět?

Je to možná překvapující, ale „byli všemu lidu milí“. (srv. 2,47) I když to samozřejmě neznamená, že každý a každému. Není to vyjádření i naší touhy?

Víru, kterou jsme přijali od Boha jako dar a se kterou jsme se setkali u rodičů nebo u jiných lidí, máme prožívat společně. Co to znamená? Že si máme navzájem pomáhat podle svých schopností, vzájemně se povzbuzovat k životu z víry, dělit se s druhými o svoje osobní zkušenosti s Bohem, svědčit o jeho kráse a dobrotě, společně se modlit a dělat to, co máme. A hlavně se nebát.

Jak je v této velikonoční době možné vstoupit do rozhovoru s Bohem, do modlitby?

Způsobů je mnoho a každý máme „své vyzkoušené“. Přesto chci nabídnout další.

Ve čtrnácti zastaveních postní pobožnosti křížové cesty jsme před časem prožívali události spojené s Ježíšovým odsouzením, utrpením a smrtí na kříži. Ve čtrnácti zastaveních velikonoční pobožnosti Cesty světla, která byla poprvé oficiálně slavena v římských katakombách v roce 1990, můžeme vstoupit do fascinujících a radostných událostí následujících po Ježíšově zmrtvýchvstání a připojit se k těm, kteří jsou ohromeni hloubkou a smyslem všeho, co se začalo odvíjet od onoho velikonočního rána, kdy ženy nalezly prázdný hrob. Zároveň jsme pozváni, abychom spolu s apoštoly a dalšími lidmi uznali Ježíše Krista za svého Pána a Boha.

Milé sestry, milí bratři, přijměte následující texty, které jsem před časem napsal pro Cestu světla ve Slavkovicích, jako povzbuzení na cestě, po které jsme se okamžikem křtu vydali.

V těchto dnech vás více než jindy provázím denně v modlitbách a slovy Ježíše Krista říkám: Pokoj vám! Nebojte se!

Ze srdce žehná

Váš biskup Vojtěch

V Brně 8. dubna 2020

 

 

CESTA SVĚTLA

Ve čtrnácti zastaveních velikonoční pobožnosti Cesty světla, která byla poprvé oficiálně slavena v římských
katakombách v roce 1990, můžeme vstoupit do fascinujících a radostných událostí následujících po Ježíšově
zmrtvýchvstání a připojit se k těm, kteří jsou ohromeni hloubkou a smyslem všeho, co se začalo odvíjet od
onoho velikonočního rána, kdy ženy nalezly prázdný hrob. Zároveň jsme pozváni, abychom spolu s apoštoly a
dalšími lidmi uznali Ježíše Krista za svého Pána a Boha.
První zastavení
Ježíš vstal z mrtvých

Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného.
Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen.“

Mt 28,5-6

Stojíme u události, od které se odvíjí křesťanská víra. Jsme v bodě, kde se dotýkají dvě
epochy lidstva. Největší bolest, prohra a smrt jsou překonány a mění se v radost, vítězství
a v plnost života. Právě k těmto hodnotám jsme ve vítězném Kristu připojeni. Je to nabídka
překonání zla a nového začátku života.

Druhé zastavení
Učedníci nacházejí prázdný hrob

Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna.

Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě,

neležela u těch pruhů plátna, ale složena zvlášť na jiném místě.
Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil.

Jan 20,6-8

Otevřený hrob a splasklé pohřební plátno. Místo, kde se mladému zadýchanému muži
mění astronomický úsvit v úsvit jiný, ve kterém s tlukoucím srdcem a rozzářenýma očima
vstupuje do nového období svého života, života z víry. Kolik takových okamžiků od té
chvíle proběhlo?
Kdy a jak jsem tento úsvit zažil já?

Třetí zastavení

Vzkříšený Ježíš se ukazuje Magdaléně

Ježíš jí řekl: „Marie!“

Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře!“ …
Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“ – a toto že jí řekl.

Jan 20,16.18

Rozrušená učednice nehledá živého Krista, hledá jeho mrtvé tělo. Kolik měla v celých
dějinách následovnic a následovníků. Ovšem ve chvíli setkání s Ježíšem se vše mění a
ona přijímá úkol svědčit o tom, s kým se setkala.
Její život dostává nový smysl. Má pro co žít, a to ji dělá šťastnou. Jestlipak utíkala i zpět,
když měla vyplnit přijatý úkol?

Čtvrté zastavení

Vzkříšený Ježíš na cestě do Emauz

Ještě ten den se ubírali dva z nich do vesnice zvané Emauzy,

která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů.

Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.
A řekl jim: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci.“

Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky
a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.

Lk 24,13.15.25.27

Dva smutní a zklamaní muži odcházejí ze společenství ostatních. O nedávných
událostech vědí všechno, ale absolutně nechápou vzájemné vztahy mezi tím, co vědí a jak
to spolu souvisí. Nejsou jedinými, kdo mají v hlavě velký zmatek a ve zklamaném srdci
pusto a prázdno. Neznámý cizinec na cestě uspořádává myšlenky v jejich hlavách a jejich
srdce plní nadějí a úžasem. Není možné nechat jít dál toho, který večer mění v úsvit.

Páté zastavení

Vzkříšený Ježíš se dává poznat při lámání chleba
Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání,

rozlámal ho a podával jim.

Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel.

Lk 24,30-31

Po vysloveném díkůvzdání s přijímáním rozlámaného chleba se prožívaný večerní úsvit
mění v jasný den. Ten, kdo se ztrácí jejich očím, už není neznámý a dokonce jim ani
nemusí říkat, co mají dělat. Učedníkům je to naprosto jasné. Ve světle radosti nového
věku spěchají tmou zpět do společenství, ze kterého před několika hodinami utekli. A
spěchají tam šťastni. Kolikrát na cestě asi odpočívali?
Šesté zastavení

Vzkříšený Ježíš se ukazuje učedníkům

Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám! (…)
Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti?
Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám!

Dotkněte se mě a přesvědčte se:

duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“

Lk 24,36.38-39

Pokoj vám! Tolikrát opakovaný pozdrav Vzkříšeného Krista vyjadřuje přání plnosti Božích
darů nejen pro učedníky, ale pro lidi všech časů. Dotkněte se mne, není to sen, je to
realita. Jako by Ježíš říkal i nám všem: „Dívejte se na mne a nebudete zmateni.“
Mohli učedníci slyšet něco krásnějšího? Mohl jsem něco krásnějšího v životě slyšet já?

Sedmé zastavení

Vzkříšený Ježíš dává moc odpouštět hříchy

Navečer toho prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci.

Ze strachu před židy měli dveře zavřeny.
Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“

Znovu jim řekl: „Pokoj vám. Jako Otec poslal mne, tak já posílám vás.“
Po těch slovech na ně dech a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého!

Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny,
komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Jan 20,19.21-23

Další důležitá událost prvního dne po sobotě, oné první neděle, která dává smysl všem
ostatním nedělím. Po již známých slovech „Pokoj vám“ pověřuje Kristus učedníky stejně,
jako byl on sám pověřený Otcem, aby v jeho jménu „odmocňovali“ zlo, tedy aby zlo
zbavovali moci. Každý z nás ve zcela konkrétních selháních svého života zažil díky tomuto
ustanovení velkou radost, úlevu i nový začátek. Připomeňme si to, děkujme a využívejme
této možnosti.

Osmé zastavení

Vzkříšený Ježíš utvrzuje víru Tomáše

Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce,
vztáhni ruku a vlož ji do mého boku, a nebuď nevěřící, ale věřící“

Tomáš mu odpověděl: „Pán Bůh a Bůh můj!“

Jan 20,27-28

Hledající učedník, který pochybuje o pravdivosti radostné zvěsti, se touží přesvědčit sám.
Jeho následná slova „Můj Pán a můj Bůh!“ jsou vrcholem Janova evangelia i správného
učednictví. Tomáš jako první ze všech učedníků říká o Ježíšovi nejen „můj Pán“, ale také
„můj Bůh“ (Elohim). A Ježíš jako by mluvil k nám, dodává: „Blahoslavení (neboli šťastní),
kdo neviděli a přesto uvěřili.“

Deváté zastavení

Vzkříšený Ježíš se setkává se svými učedníky u Tiberiadského jezera
Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“

On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“
Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.

Jan 21,4-6

Celá scéna, v níž se snoubí syrová obyčejnost všednodenní práce s překvapující blízkostí
Ježíše. Banální stereotyp prozařuje vznešeným světlem a každou maličkost jako stavební
kámen začleňuje do stavby Božího království. Zkusme tuto událost prožít očima celou noc
těžce a marně pracujících učedníků, kteří jsou fascinováni bohatým úlovkem i blízkostí
svého Pána. Přijměme s nimi na začátku nového dne Ježíšovo pozvání na snídani.

Desáté zastavení

Vzkříšený Ježíš uděluje Petrovi primát
Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“
Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mne?“,
a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji!“

Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce!“

Jan 21,17

Mít rád Krista, znamená přijmout poslání. K poslání si Bůh nevolí „dokonalé“. Má zálibu
v těch, kteří vědí, že jsou hříšníky, ale mají jej rádi. Když v předešlém zastavení říká Jan
Petrovi: Ten člověk na břehu je Pán, Petr jako jediný z učedníků skáče do vody, aby byl
u něho první. A po krátké době mu Pán před svěřením nejvyššího poslání v církvi klade
třikrát jedinou otázku: „Máš mne rád?“ Jak často ji kladl a klade i každému z nás?

Jedenácté zastavení

Vzkříšený Ježíš vysílá učedníky do světa

Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána 

veškerá moc na nebi i na zemi.

Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy,
křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého
a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“

Mt 28,18-20

S vysláním k dalším lidem celého světa, blízkým i vzdáleným, s výzvou k životodárnému
společenství s Kristem přijímají učedníci nejen ujištění o jeho moci, ale také o jeho
blízkosti. Tato ujištění jsou nejradostnější jistotou, se kterou můžeme ve svém životě také
počítat. Víme o ní a počítáme s ní?

Dvanácté zastavení
Vzkříšený Ježíš vystupuje do nebe

Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí.

Sk 1,9

Oslňující jas oblaku Boží přítomnosti bere učedníkům Ježíše z očí. Je to jediné známé
loučení navzájem se milujících osob beze stopy zármutku. Dokonce, jak píše evangelista
Lukáš, odcházejí učedníci z místa rozloučení s velkou radostí. Vědí, že On je s nimi. Tento
klíč k radosti byl svěřen i nám.

Třinácté zastavení

V očekávání Ducha Svatého spolu s Marií

Potom se apoštolové vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová.
Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty.
A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti,
kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš,

Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr.
Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami,
s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

Sk 1,12-14

Vstoupit do radostného očekávání jedenácti apoštolů a dalších sester a bratří, kteří spolu s
jeho matkou Marií čekají na slíbeného Ducha Svatého, může i každý z nás. Toto rodinné
společenství formované jednomyslnou modlitbou je otevřené pro lidi všech dob už téměř
dva tisíce let. Ježíšova slova „Proste, a dostanete“ jsou stále potvrzovanou zkušeností,
kterou máme i my zakusit ve svém životě, abychom ji mohli věrohodně předávat dál.

Čtrnácté zastavení

Vzkříšený Ježíš sesílá slíbeného Ducha Svatého
Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr,

a naplnil celý dům, kde se zdržovali.

A ukázaly se jim jazyky jako ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden.

Všichni byly naplněni Duchem Svatým

a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.

Sk 2,2-4

Slíbený Duch Svatý přichází a v něm je nám darována kompletní výbava nejen pro
zvládnutí všech situací života, ale také pro to, aby náš život – v mládí i stáří, v radosti i

zármutku, zdraví i nemoci, v manželství i celibátu, v potěšení i bolestech, jedním slovem
vždycky – byl v Duchu Ježíše Krista oslavou Otce.
— o —

Pane, mohli jsme prožít radostné události prvotní církve a její zkušenost se vzkříšeným
Ježíšem a Duchem, kterého nám seslal. Děkujeme ti za všechno, co nám tyto události
připomněly, a prosíme tě, ať nás povzbudí k radostnému životu s tebou a ke službě v
církvi dnešních dnů.
Amen.

SPOLEČNĚ ČTEME BIBLI - DUBEN 2020

V KOSTELE VE VELKÉM MEZIŘÍČÍ, BORECH A NETÍNĚ JSOU PŘIPRAVENÉ KRABICE NA SPRÁVNÉ ODPOVĚDI "SPOLEČNĚ ČTEME BIBLI". MŮŽETE JE POSTUPNĚ PŘINÁŠET DO KOSTELA BĚHEM MĚSÍCE DUBNA 2020. DĚKUJEME.

SPOLEČNĚ ČTEME BIBLI - DUBEN-1 copy

 

 

 

nadcházející události
Biblický citát na dnešní den: www.vira.cz
Ježíš řekl: Jděte a … dávejte.
(Mt 10,7n)
Nahoru